Jmenuji se Karel, v překladu to znamená svobodný. A popravdě, moje svoboda pro mě byla vždycky velmi důležitá. Rád jsem se rozhodoval sám, co se svým životem udělám, kam půjdu a jak ho budu žít. Stěží jsem si kdy dovedl představit, že může existovat lepší vůle pro moji životní cestu, než kterou jsem si sám za sebe zvolil. Mojí životní radostí byl a je sport. Vždy mi vyhovoval způsob kolektivní férové hry. Jeden za všechny, a všichni za jednoho. Spolupráce s druhými pro mě byla podstatná. Bohužel, málo kde jsem ji nacházel. Ve světě kolem mě lidé vytrvale soupeřili a v mém životě bylo prázdno. Přál jsem si potkat někoho, na koho se mohu spolehnout, před kým se nebudu muset snažit být někým jiným, než jsem, se kterým budu prožívat společně radost i jakoukoli součinnost. Že tahle potřeba ve mně vzbudí zájem hledat a najít Boha jsem tehdy ještě netušil.

Mnohokrát jsem se ze začátku potkal s věřícími lidmi, ale nedokázali mi dát odpovědi na moje otázky o smyslu života, fungování světa, ani jsem nezískal žádné východisko. Byl jsem spíš skeptik, potřeboval jsem jasné zprávy, žádné báje nebo pohádky. Po čase jsem se smířil s tím, že odpovědi nikdy nenajdu. Uplynulo mnoho let a pak jsem potkal člověka, který mi začal o Bohu znovu svědčit. Nejen, že bez vytáček odpovídal na moje vnitřní otazníky, ale také mi kladl mnoho vlastních otázek, na které jsem si musel začít upřímně odpovídat. Byl věřící a myslel to vážně, jeho postoj byl tak jasný a přesvědčivý, že jsem musel začít hledat. Nedalo mi to. Nejspíš nikdy nezapomenu na jeho slova, která vlastně otevřela můj život s Bohem dokořán. Řekl "Pokud si nejsi jistý, jestli Bůh existuje, zkus ho přesto pozvat do svého života. Pokud Bůh není, nic neztratíš, ale pokud je živý, poznáš ho, protože On je věrný a dává se poznat těm, kteří ho hledají."

Tehdy jsem se poprvé v životě modlil. Trochu ze zvědavosti, trochu se studem, hodně s pochybnostmi. Pozval jsem Ježíše Krista do svého života a požádal ho, aby udělal něco zvláštního, něco, co nebude běžné. Abych uvěřil, že ke mně mluví On sám. Že o mně stojí. Nebudu lhát, první týden se nic nedělo, až jsem skoro na všechno zapomněl. Ale pak se začaly události skládat jako rozházené puzzle. Začal jsem uvnitř svého srdce slyšet odpovědi, plynuly jako voda. Viděl jsem najednou všechno jinak než dřív. Neumím to dobře popsat, ale připadal jsem si, jako by mi někdo sundal klapky z očí. Viděl jsem. A pak, při dalším rozhovoru jsem řekl "Chci mít nějakou jistotu, že se mám spoléhat na Boha, ne na svůj rozum. Potřebuji nějakou jasnou odpověď." Za několik dní mě pozvali přátelé do křesťanského sboru, který jsem neznal. Prý přijel služebník z Anglie, má prorockou službu, setkání s ním je vždy zajímavé. Když jsem tam přišel, nikoho jsem neznal. Seděl jsem v zadních lavicích a ten muž vyučoval nějakým slovem církev. Uprostřed se zastavil, podíval se na mě a řekl "Jak se jmenuješ? Mám pro tebe slovo od Boha." A řekl mi verš z Bible: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Dnes už vím, že je to verš z Přísloví, a stal se mým osobním průvodcem ve všech dalších dnech.

Tehdy jsem udělal první skutečný krok ve víře, protože jsem prožil, že Bůh zná můj život a zajímá se o něj a že se na něj mohu ve všem spolehnout. Zatoužil jsem ho poznat víc a silněji. Srdce člověka, které se nadchne pro nový cíl nejde snadno zastavit. A já se rozhodl, že se už zastavit nenechám. Od té doby jdu po cestě s Kristem, svým Spasitelem. Vede moje kroky a dává mi sílu i odvahu naplňovat poslání, které pro mě vždy měl.

Spolu se svou ženou sloužíme vedením, vyučováním a pastorační péčí v našem křesťanském společenství. Každý den je nový, plný výzev, hledání i odpovědí. Má smysl a přináší radost, pokoj a svobodu, kterou jsem ve světě nikdy nemohl najít.